Zajímáte se o vědu? Věda je něco, co baví téměř každého člověka. Někdy ale člověk ani neví, že se zajímá o vědu. Já jsem se vždycky zajímala o zvířata. Zvířata vždycky byla celý můj svět a pokaždé, když jsem řekla svým rodičům, že bych doma chtěla mít nějaké zvířátko, tak mi to vždycky rodiče úplně zakazovali a říkali, že oni si nemohou mít doma žádné zvíře. Že prý rodiče velice tvrdě pracovali. Já tomuhle rozumím. Vím o tom, že moji rodiče opravdu hodně pracovali, ale to přece neznamená, že bych doma nemohla mít žádné zvíře. Já jako jedenáctiletá holka jsem si přála mít doma pejska nebo kočičku a nebo alespoň zakrslého králíka, protože jsem četla opravdu spousty knih a také encyklopedií, jak právě pečovat o zvířata.
A to hlavně o kočku nebo psa a také o zakrslého králíka. Jenomže i tak rodiče mi to nechtěli dovolit a všechno to odůvodnili tím, že ví, že by se potom stejně o to zvíře starali sami. Jenomže já si tohle nemyslím, když už jsem zvíře chtěla opravdu tolik let, tak dlouho, tak si myslím, že bych se o něj starala. Samozřejmě, že když jsem v té době neměla ještě žádné zvíře, tak jsem vůbec netušila, že vlastně jsem měla docela obavy.
Ale později, když už jsem byla dospělá a zajímala jsem se o studium a také o vědu, tak jsem si uvědomila, že vlastně péče o zvíře je docela složitá, není to tak snadné. Není to jenom o tom, že si zvíře pořídíte a že ho nakrmíte a tak podobně, ale taky ho musíte vycvičit. Mazlit se s ním a také mu dát všechnu lásku, kterou zvíře potřebuje. Mnoho lidí si řekne, že je to jenom obyčejný králík, ale i obyčejný králík potřebuje nějakou péči. Aby se s ním třeba taky někdo mazlil. A tak jsem řekla rodičům, že se jim omlouvám, že dříve jsem ještě byla malá a netušila jsem, co všechno péče o zvíře obnáší. A jaké zvíře jste si přáli vy, když jste byli malí? Nebo jste raději studovali?