Za socialismu neměli lidé tolik technických vymožeností a zejména neměli přístup k výpočetní technice a mobilním telefonům. V té době prakticky neexistovaly mobilní sítě, resp. začaly se teprve pomalu rozvíjet a představa, že byste někomu telefonovali z lesa nad vaší obcí, byla jen v říši sci-fi. Podobné to bylo s počítači, přenosný notebook lidé tehdy vůbec neznali a mobilní telefon s dotykovým displejem si stěží někdo dokázal vůbec představit.
Tato doba však měla své nesporné výhody, a to především větší důraz na osobní kontakt a pobyt venku v přírodě. Lidé se více scházeli i mimo budovy, nikdo nesledoval žádné displeje a všichni se mezi sebou bavili otevřeně, z očí do očí. Součástí toho byla i dětská hřiště, různé prolézačky, kolotoče, houpačky a skluzavky pro děti.
Dnes máme dětská hřiště na mnoha místech také, jenže to má háček – děti dnes nejsou natolik aktivní, že je hřiště lákají k namáhavému a pracnému pohybu, virtuální svět mobilních telefonů a sociálních sítí jim učaroval jaksi víc.
Neplatí to samozřejmě pro každého, ale každopádně toto nebezpečí není radno podceňovat. Snažte se svým dětem i vašim přátelům nabízet více hmotné podpory tohoto světa, a odložte ten virtuální raději stranou. Nabídněte dětem na zahradě pískoviště, nechte vedle něj vztyčit masivní konstrukci houpačky a dopřejte jim občasné klouzání na skluzavce. A těm odvážnějším přichystejte tyč a lano ke šplhání a venku mezi stromy zavěste houpací síť.
Vydejte se s dětmi na výlety na kole, provozujte s nimi turistiku a namísto mobilních telefonů, které zastrčíte do kapsy anebo necháte dokonce doma, si pořiďte skládanou papírovou mapu, abyste si nepřipadali jako otrok digitalizovaného světa. Děti si vás ve své mysli zaznamenají jako vzor a budou se chovat podobně, což se jim v dospělosti určitě bude moc a moc hodit.