Společnost je již dlouho rozdělena na „pejskaře“ a „kočkaře“. Obě skupiny tvrdí, že zrovna jejich mazlíček je ten nejlepší. To je však velmi subjektivní a záleží na tom, co člověk od svého zvířete očekává a jak moc je ochoten se mu věnovat.
Začneme u psů. Zde máme na výběr ze široké škály plemen, lišící se vzhledem i povahou. Výhodou je jejich učenlivost a široké uplatnění. Mohou být společníky pro nadšeného turistu, díky značnému množství psích sportů mohou potěšit i soutěživé lidi, ohlídají pozemek a vetřelce ohlásí, lze je naučit i pomáhat v domácnosti, například přinášet noviny apod.
Na druhou stranu jsou to zvířata zvyklá žít ve smečce, což znamená, že vyžadují kontakt se svými lidmi. Pokud jde o venčení, je třeba je několikrát denně vzít ven, minimálně jednou pak na delší procházku. A to bez ohledu na to, zda jste zrovna dorazili naprosto vyčerpaní z práce. Pokud nebudete den nebo dva doma, je nutné zajistit hlídání a venčení, což nemusí být vždy jednoduché.
Kočky na druhou stranu jsou mnohem samostatnější, a ač je jim přítomnost jejich člověka vítaná. Nevyžadují tolik pozornosti jako pes, a jejich předení je velmi příjemné. Daleko lépe tedy snáší samotu a nevadí jim, pokud je jejich majitel od pondělí do pátku každý den 12 hodin pryč. Po příchodu domů si klidně můžete sednout do křesla, zatímco kočka se vám stulí na klíně a bude příst. Kočky jsou také vynikající lovci drobného zvířectva, ať už jde o myši, brouky nebo například zpěvné ptáky. Kočička zbaví váš dům těchto nevítaných návštěvníků.
Na rozdíl od psů, kteří se vyprazdňují venku, kočky konají potřebu doma, do kočičího záchodu. Na trhu je samozřejmě k dostání spousta náplní, které pohlcují zápach. Přesto je nutné říct, že kočičí výměšky zapáchají mnohem více než psí. Samozřejmě při použití vhodného substrátu se zápach nijak nerozšíří, ovšem kočičí záchod je třeba pravidelně čistit. Nejlépe je kontrolovat jej během dne a průběžně znečištění odstraňovat, jednou za týden potom celou kočičí toaletu důkladně vymýt a vyměnit podestýlku. Ne každý však má „nos“ či „žaludek“ na takovéto úkony.
Samozřejmě je možné mít prakticky venkovní kočku, kdy starost o její hygienu odpadá. Zde je však nutné poznamenat, že venkovní kočky mají podstatně kratší život než ty čistě domácí – obvykle se dožijí maximálně 3 let. Většinou končí pod koly aut nebo puškami myslivců. Domácí může žít 10-15. Kočka si taky z venku může donést parazity, jako jsou blechy či klíšťata, případně se zranit.
Nyní již víte, co který druh vyžaduje a můžete se rozhodnout podle toho, co více vyhovuje vašemu životnímu stylu. Ať už si však vyberete jakkoliv, váš zvířecí miláček vám vaši péči vrátí svou láskou a oddaností.