(A tedy existujeme)
Problém s antihmotou se objevil už krátce poté co ji Paul Dirac, jeden z otců kvantové mechaniky, předpověděl a C. D. Anderson objevil (1932). Rovnice kvantové mechaniky, jsou totiž symetrické, vyplývá z nich že hmota a antihmota jsou zcela rovnocenné a liší se jen elektrickým nábojem. Proto když vznikal vesmír, mělo by obojího vzniknout stejně. Ale my díky pozorování víme že více než 99 procent vesmíru je tvořeno hmotou, a to je zjevný rozpor s teorií. Vysvětlit co je antihmota a jaký je její vztah k obyčejné hmotě bez pekelně složité matematiky je problém. Je možné použít analogie a přirovnání, ale je třeba si uvědomit že takovéto představy mají vždy nepřesnou a omezenou platnost.
Vycházejme z kvantově-mechanického tvrzení, že energie libovolné oblasti ve vesmíru nikdy nemůže být přesně nula, a to včetně vakua, to je prostě přírodní zákon. Jak je ale možné, že vakuum, tedy prázdný prostor má nenulovou energii? Můžeme si představit, že vakuum je zaplněno všemi možnými částicemi. Jsou to částice, které nemají dost energie na to, aby mohly reálně existovat, protože přírodní zákony zakazují existenci něčeho takového jako je například poloviční proton. Na druhé straně už z podstaty vědy, přírodní zákony se z principu týkají jen jevů, které jsou pozorovatelné. Proto tyto částice ve vakuu jsou takzvaně virtuální, tj. žádný představitelným způsobem se nedají zjistit, nebo pozorovat, jakékoli přímé pozorování by bylo porušením základních zákonů fyziky. Jak tedy víme že tam jsou? Víme to proto, že je můžeme pozorovat nepřímo, tyto částice jsou totiž nezjistitelné jako jednotlivci, ale jejich společný vliv se pozorovat dá, proto se dá například v případě tzv. Kasimirova jevu naměřit tlak vakua. Je to analogické tlaku plynu, přesto, že nevidíme, jak do stěny nádoby narážejí molekuly vzduchu měříme společný účinek těchto srážek a říkáme mu tlak vzduchu, rozdíl je jen v tom, že na molekulu se už dnes můžeme podívat elektronovým mikroskopem, v případě virtuální částice to nejde.
Za určitých okolností se virtuální částice může stát reálnou, uvědomme si že jediné, co jí k tomu chybí je energie, jestliže budeme například ozařovat vakuum fotony gama dříve či později se stane, že například takový virtuální poloviční elektron se s nějakým srazí, vezme si jeho energii a stane se reálným, protože teď už není poloviční a přírodní zákony mu umožňují existovat.
Ovšem ve vakuu po něm zůstane prázdné místo, jako když ze skládačky puzzle vytáhnete jeden dílek a tohle prázdné místo, tahle díra se chová přesně stejně jako elektron jen má kladný místo záporného náboje, je to pozitron, částice antihmoty. Z této představy také plyne, co se stane, pokud se elektron s pozitronem srazí, elektron zapadne opět do své díry vyzáří přebytečnou energii jako foton gama a zdánlivě prostě zmizí. Je to proces, kterému říkáme anihilace hmoty a antihmoty. Pokud se hmota a antihmota srazí okamžitě zmizí a zůstane po nich jen vražedné záření. Jak je tedy možné že existujeme?